Úvodem bych chtěla zmínit, že česke zdravotnictví je na opravdu vysoké úrovni, co se vybavenosti, dostupnosti péče a odbornosti týče. Bohužel to ztroskotává na tom, že je velmi levné a pro některé občany až moc dostupné, a tak ho zneuživají, protože vyšetřeni pak probíhají duplikovaně. Český občan nemá absolutně představu, kolik jaký lék a jaké vyšetření stojí, každý argumentuje větou, že si platí pojištěni. Ale nikdo neví, kolik operace, hospitalizace stojí. O zneužívání záchranné zdravotní služby ani nemluvím.
Ale teď ke Švýcarsku. Lidé tu moc dobře ví, kolik co stojí a také si s pojišťovnami, kterých tu je opravdu nesčetně na výběr, domlouvají spoluúčast. Přesně i ví, jaké léky a proč berou, protože za ně platí a taky potřebují vědet, zda-li je opravdu potřebují. Což mi přijde jako obrovská výhoda při komunikaci s pacientem např. při anamnéze. Obvodní lékař má hodně kompetencí a tím pádem je schopen, nebo spíš ochoten spoustu pacientů odbavit sám, což ulehčuje nemocnicím. Nemocnice jsou vetšinou spolufinancovány z městského úřadu, takže je na rozhodnutí občanů, jestli v daném místě nemocnici chtějí nebo ne. Pokud je špatná, doktři jsou neochotní a špatně léčí, nemocnice se zavře. Proto je v zájmu všech oboustranná spokojenost.
Vzdělávání lékařů tu funguje taky docela jinak. Nemocnice tu mají tři kategorie od nejmenší, kde může absolvent setrvat jeden rok, přes 2-3 leté až po kliniky kategorie, kde se dá udělat celá atestace, ale kam vás jako absolventa bez praxe nepřijmou. Proto musíte minimálně 2-3x změnit nemocnici a opravdu vidět, jak se různá onemocnění různě léčí. Přece jen do každé nemocnice chodí jiné spektrum pacientů. Každý šéf s tím i počítá, a tak vás nikdo nepřemlouvá, abyste zůstali déle, protože by se vám stejně víc let k přípravě do atestace nepočítalo. V Česku mám spoustu kamarádů, kteři čekaji i 9-10let na atestaci, protože je primář nechce pustit na stáže. Tady má vše pravidla a všichni je dodržuji, nikdo se je nesnaží obcházet, čehož si tu velmi cením. Lide tu nejsou xenofobní a k cizincům jsou obecně velmi laskaví a trpěliví. Což jako absolvent-cizinec velmi oceníte. Příprava k atestaci trvá 5-7let dle oboru a pokud vy chcete, tak se dá vše reálně stihnout. Hodně Švýcarů, potažmo pak Švycarek pracuje na zkracený úvazek, tim pádem se doba k atestaci samozrejmě prodlouži, když pracujete např. jen na 60%. Ale pro matky s dětma je zkrácené pensum obrovská výhoda.
Švýcaři jsou pracovití, takže týden má 50h, ale presčasy jsou pak vynahrazovány kompenzačním volnem. Člověk má vždy před noční a po noční volno. Když už služby bývají 24h, znamená to vetšinou, že můžete spát doma a do nemocnice jdete jen na „zavolání“. Dovolené jsou 4-5týdnů za rok (absolvent) plus několik dní do roka kompenzačního volna kvůli přesčasům nebo víkendovým službám.
Finanční ohodnocení je naprosto nesrovnatelné s tím českým, samozřejmě je tu všechno dražší, ale v vyděláte si 12 – 20 000CHF/měsíčně , a to je třikrát více jak například v Německu. Navíc vám každý rok plat roste, za každý rok zkušeností peníze navíc.
Co se mi tu taky velmi líbí, jsou přátelské vztahy na pracovišti, vetšinou si všichni tykáme a to i se svými nadřizenými. Tímto způsobem odpadne jakési napětí a strach se na cokoliv zeptat, vetšinou se všechno konzultuje v týmu, což má nesčetně výhod pro pacienta. Víc hlav víc ví. Také je ale váš šéf za vás zodpovědný, a to znamená, že všechno, co napíšete, nadiktujete, což zkontrolujou prvně sekretářky, musi podepsat. Jako absolventa na vás taky dohliží a spoustu výkonů vás nenechá dělat samotného, opět v tom vidím velkou výhodu pro pacienta, který se pak nedostane „pod nůž“ začínajícímu lékaři bez zkušeností.
Ja jsem ve Švýcarsku lékařkou dva roky, nemůžu mluvit o všech oborech, ale lidé jsou tu přátelští, pacienti tolerantní, zkušenosti (i jazykové) k nezaplaceníi, finanční ocenění maximalní a přitom to do Česka za rodinou není až za devatero horami
Práci ve Švýcarku bych doporučila všem, nemusíte mít strach, že jste po škole a nemáte zkušenosti, to nehraje až takový význam a pokud si člověk nevěří s němčinou, težko někdy přijde moment, kdy si člověk rekne:,, Tak teď, teď mám výbornou úroveň němčiny.“ Pak už má člověk většinou závazky a do zahraničí už se neodhodlá. Proto svého rozhodnutí nelituju a můžu práci ve Švýcarsku všem lékařům jen doporučit.